Historie 2014

1. ročník – 2014

Dne 27.9.2014 se uskutečnil první ročník pochodu pořádaný u příležitosti Dne české státnosti a svátku sv. Václava, historicky významného panovníka jehož jezdecká socha je hlavním motivem pamětní medaile udělované účastníkům. Start a cíl pochodu byl v areálu kempu Kamínka, blízko obce Roštín, Zlínský kraj. Trasy pochodu vedly v krásném prostředí přírodního parku Chřiby po silnicích a lesních cestách doplněných ve většině případů turistickým značením. V příštím roce se pochod uskuteční dne 26.9.2015, a proto si neváhejte toto datum zaznamenat do kalendáře a sledovat naše stránky. Pro všechny účastníky Vojenského pochodu ČR nebo Pochodu státnosti bude opět připravena sleva na startovném. Pochod byl pořádán s využitím loga kvality VOJCHOD.

V závislosti na povoleních vydaných majiteli lesů, komunikací a odborů životního prostředí byl pochod veden na trasách o délkách 10 a 22 kilometrů se střední náročností. Účast na trase 10 km byla přitom jen pro účastníky ve věku do 15 let a nad 45 let. Start byl průběžný v časovém rozmezí a hned v úvodu čekalo na účastníky táhlé stoupání do kopce v délce 3,2 km. Pochodu se zúčastnilo celkem 423 osob s nárokem na ocenění pamětní medailí a 53 osob bez nároku na ocenění, celkem 476 účastníků.

Druhou náročnou částí na trase 22 km bylo strmé stoupání do kopce v délce 3 km od památníku obětem salašské tragédie po turistický rozcestník Pod Brdem, které prověřilo jejich fyzickou kondici a odhodlání pochod úspěšně dokončit. Co je salašská tragédie se dočtete na konci tohoto článku. Na obou trasách bylo mimo zachovalé životní prostředí lesů přírodního parku k vidění několik pomníků odbojové činnosti partyzánské skupiny OLGA z 2. SV a pozůstatky stavby nedokončené dálnice, jejíž stavba byla zahájena v 30. letech minulého století a měla spojovat tehdejší ČSR od západu až po Podkarpatskou Rus. Z důvodu okupace nacistických vojsk a zvyšujícím se nákladům Říše na válečnou mašinérii  otevřením východní fronty pak byla stavba v roce 1942 zastavena a dálnice nebyla nikdy dokončena.

Profily tras

10 a 22

Díky smlouvě o spolupráci byla všem účastníkům zaznamenána účast do „pochodového pasu“ s uvedením data účasti, délky absolvované trasy, času startu a času v cíli a zájemcům i váha nesené zátěže na startu a v cíli, vše potvrzené razítkem organizátora s motivem jezdecké sochy sv. Václava. Za správný čas, kalibraci vážících zařízení a minimální deklarovanou délku tras ručili traťoví komisaři – tělovýchovní náčelníci. Veškeré značení tratí a jeho správnost bylo prověřeno a zkontrolováno den před akcí.

V cíli na všechny čekalo zasloužené ocenění v podobě pamětní medaile a dekretu. Jiří JANÁK a Martin LIS zdolali trasu 22 km v nejkratším možném čase ze všech účastníků a  jejich sportovní výkon byl navíc oceněn darem, který věnoval hlavní partner akce, firma KOUTNÝ , která se zabývá kromě šití obleků pro muže také výrobou uniforem pro ozbrojené a bezpečnostní složky.

Pochod byl koncipován jako FAMILY FRIENDLY, a proto byl v kempu realizován od 13:00 hodin i doprovodný program ukázek techniky IZS, preventistů PČR a ukázka zadržení pachatele služebním psem. Součástí startovní karty účastníka byl i ústřižek pro volný vstup na nádvoří hradu Buchlov. Každý účastník, který v rámci registrace nahlásil navíc rodinné příslušníky, kteří se pochodu neúčastní, obdržel pro přihlášené ústřižky pro vstup navíc. Veškeré dynamické a statické ukázky zabezpečoval motorkářský klub BLACK DOGS LE MC, jehož členové jsou složeni z aktivních příslušníků IZS a ozbrojených složek.

Organizátoři věnovali dar na revitalizaci pomníku obětem salšské tragédie.

Co je salašská tragédie?

Komplet po opravě
Na konci Druhé světové války byla obec Salaš a okolní chřibské lesy základnou partyzánské brigády Jana Žižky, konkrétně oddílu Olga. Dne 29. dubna 1945, pár dní před koncem války, se 20 mužů z obce Salaš rozhodlo připojit k partyzánům a pomoci tak ukončit válku. Ve své snaze bohužel narazili na Vlasovce a Němce vydávající se za partyzány. Ti jim slíbili, že je vyzbrojí a zapojí do boje. Lstivě je odvedli na odlehlé místo soutoku dvou potoků a posadili na zem s tím, že jim jeden z nich vysvětlí jak obsluhovat zbraně, které jim za chvíli přinesou. K žádnému vysvětlování bohužel nedošlo. Místo toho přistoupivší muž zvolal „Hier Geheime Statspolizei!“ a byla zahájena palba do bezbranných sedících Čechů. Na útěk se vydali dva z nich a jen jednomu se podařilo utéci, druhý byl zastřelen. Ostatní již nejevili známky života. O chvíli později se k místu na kole blížila Aloisie Špičáková, která chtěla v lesích vyhledat velitele oddílu Olga a varovat ho, že se v lesích pohybují němci a zároveň ho upozornit na tuto skupinu podezřelých partyzánů. Když uviděla co se na místě událo, stala se nepohodlnou svědkyní chladnokrevné vraždy. Byla strhnuta z kola a sadisticky zavražděna. Tím se stala dvacátou a poslední obětí tragédie. Na místě dnes stojí kamenný památník, který nahradil původní dřevěné kříže.